Článeček pro zamyšlení

 Mám tu pro vás článek z nejmenované stránky pro zamyšlení aneb:stalo se to někdy vám?

Petra (17) si myslela, že svou nejlepší kamarádku zná dokonale. Ale pak se stalo něco, co ji úplně šokovalo…

S Jančou jsme byly nerozlučná dvojka už od první třídy. Pamatuju si, jak si spousta lidí myslela, že jsme dvojčata. Zajímaly nás podobné věci a líbili se nám stejní kluci. Vlastně až teď zpětně si uvědomuju, že jsme se kvůli tomu nikdy nepohádaly. Jana mi našeho idola nakonec vždycky ,přenechala‘. Ale ani trochu mě to tenkrát netrklo. Když jsme se pak obě rozhodly pro stejnou střední, nikdo se ani nedivil. Jenže plán se nám nevydařil. Jana totiž nezvládla přijímačky. A tak mě vzali na ekonomku a ji na kadeřnici. I když jsme to obě obrečely, slíbily jsme si, že to na naše přátelství vliv mít nebude…

Začala mě ignorovat

Jenže už po měsíci v nové škole jsem začala mít pocit, že se mi moje nejlepší kámoška ztrácí. Přece jen jsem ji znala líp než vlastního bráchu. Nikdy jsme před sebou neměly žádný tajemství. Jenže něco se změnilo a Jana byla taková tajemná a pořád divně naladěná. Když jsem se jí ptala, co se stalo, jen mi podrážděně odsekla. Přitom z kolektivu ve třídě byla nadšená. Šlo sice o samý holky, ale jí to evidentně nevadilo. Naopak. Ale ani tohle mi nedocvaklo… Jednou mě ale už úplně vytočila. Když jsem jí básnila o krásným čtvrťákovi, vůbec mě neposlouchala a hned mi moje plány na seznámení začala rozmlouvat.
Nechápala jsem, vždyť ona byla vždycky ta, se kterou se dalo o klucích mluvit hodiny a hodiny. „Víš, co? Tak až tě budu zas zajímat, dej mi vědět," a práskla jsem jí s telefonem. Byla jsem si jistá, že hned druhý den přijde. Jenže nepřišla, nezavolala a ani nenapsala blbou SMSku. A to celý dva měsíce! A to i přesto, že jsem to nevydržela a nakonec jí napsala sama. Nereagovala, a tak jsem ji nechala být. Ale i když jsem si našla ve třídě spoustu kámošek, žádná z nich mi Janču nemohla nahradit. Pořád jsem přemýšlela, co se mezi námi stalo, proč mě kvůli takový prkotině hned odepsala…

Pozvánka na Silvestra

Bylo to asi týden před Vánocemi, když mi konečně pípnul mobil se zprávou od Jany. Jakoby nic mi přála hezký svátky a ptala se mě na plány na Silvestra. Prý bude na chalupě jen s babičkou, tak jestli bych nechtěla přijet. Můžeme si skvělě zalyžovat. A dát to zas do pořádku… „moc mi chybíš!" psala. Byla jsem nadšená. Doma s našima u televize jsem samozřejmě nechtěla být. Ale i tak jsem nechala Janu trochu vydusit. Přece jen jsem na ni měla pořád ještě trochu vztek.

Divný řeči a pohledy

Z našeho setkání jsem měla docela trému. Ale Janča mě překvapila a možná trochu šokovala. Skočila mi hned kolem krku a vrazila mi několik pus. Jasně, měla jsem taky radost, ale tohle jsem nečekala. A hlavně - takhle jsme blbly jako malý. Nakonec jsem to hodila za hlavu a užívala si lyžovačky. Hned první večer přišla Jana s tím, že bychom si mohly jít zaplavat do blízkého bazénu. Jasně, proč ne, souhlasila jsem. Když jsem si ale pak v šatně začala svlíkat podprsenku, cítila jsem, jak mě Jana úplně propichuje pohledem. Bylo mi to nepříjemný. Nakonec s úsměvem řekla: „Vyrostly ti prsa, co? Hmm, fakt pěkný.“ Tahle blbá narážka mě dost zarazila. Jana se ale začala smát, a tak jsem se přidala. Jenže jejího zvláštního pohledu jsem se nezbavila, ani když jsme se po plavání sprchovaly. Šmírovala mě jak nějaký úchyl. Měla jsem sto chutí něco říct, jenže nakonec jsem nenašla odvahu.

Neboj, bude se ti to líbit

Další den jsme si skvěle zalyžovaly a já byla rozhodnutá, že večer si už vážně musíme pořádně pokecat. Nakonec byla dobrá příležitost. Byl poslední den v roce a já v tom chtěla mít jasno. Babička usnula v deset, a tak jsme se s Janou rozhodly, že si otevřeme vínko. Nakonec padly flašky dvě. A s tím i naše zábrany. Teda hlavně Janiny. Nejdřív mě začala jen jemně hladit po vlasech, potom po nohou. Bylo to příjemné. Když mi ale zajela rukou pod tričko a začala mě líbat na břicho, celá jsem ztuhla. Janu to ale neodradilo a pokračovala dál... Začala mě líbat a pomalu svlékat. Chvíli jsem jí to opětovala. Přece jen víno udělalo svoje a já si pořád myslela, že je to jen nějaká sranda. Jenže Jana to myslela naprosto vážně.

Byla na mě úplně nažhavená. Když se pak na mě usmála a řekla: „Neboj, bude se ti to líbit," rychle jsem vystřízlivěla. „Hele, co to děláš, neblbni," vykoktala jsem ze sebe, jenže ona už nešla zastavit. Rozepnula mi džíny a strčila mi ruku do kalhotek. „Přestaň," křikla jsem. Ona mě začala líbat na podbříšku a níž. „Krásně voníš," zašeptala omámeně. Vtom jsem ji prudce odstrčila a běžela na záchod. Tam jsem se zamkla a brečela snad hodinu. Cítila jsem se zneužitá, podvedená a hlavně strašně zklamaná. Nemohla jsem uvěřit, že tohohle je schopný někdo, koho znám tolik let.

Slzy a přiznání

Když jsem se trochu uklidnila, přišla jsem do pokoje. Jana tam ležela taky celá ubrečená. Hned se mi začala omlouvat. Prý mě nechtěla takhle vyděsit. Ale prostě to bylo silnější. Pak se mi přiznala, že tak před půl rokem si konečně sama přiznala, že je lesba. Prožila svoje „poprvé“ s holkou. Sexu s klukem se to prý vůbec nevyrovná… Ale ona nebyla nakonec ta pravá, protože ve skutečnosti miluje mě. Proto se mi radši vyhýbala, aby se zbytečně netrápila. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou a vůbec nevěděla, co říct. A pomalu mi začaly docházet všechny ty další náznaky. Naše debata nakonec trvala až do rána. Ani jedna jsme po takovémhle zážitku nemohly usnout. Když jsem Janě na rovinu řekla, že já jsem určitě na kluky a že si teda bude muset najít někoho jiného, byla strašně zklamaná a vypadalo to, že se s tím nehodlá smířit. V Praze mě pak uháněla každý den.

Bylo mi to hodně nepříjemný. A tak jsem tentokrát začala ignorovat já ji. Možná to bylo srabáctví, ale viděla jsem to jako jediné vhodné řešení. A doufala jsem, že to tak bude lepší i pro ni… Zkrátka sejde z očí, sejde z mysli. A vypadá to, že to nakonec opravdu zabralo. Nedávno jsem ji náhodou potkala ruku v ruce s nějakou holkou. Neměla jsem odvahu za ní jít. Pozorovala jsem je zpovzdálí, vypadaly vážně šťastně. Na jednu stranu mě to hrozně potěšilo, ale na druhou? Dost to zabolelo. Přece jen, přišla jsem asi nadobro o svou nejlepší kámošku! Pořád se s tím nějak nedokážu smířit. Ale kdo ví, třeba ještě najdeme k sobě někdy cestu…

Co na to sexuoložka?

Jak je možné, že si Jana uvědomila svou orientaci takhle „pozdě“?
Sexuální a citová orientace je sice vrozená, ale doba, kdy si ji člověk jasně uvědomí, se liší. Často se tak děje v pubertě, právě díky prvnímu zamilování do osoby stejného pohlaví.

Jak by se měla zachovat Petra, případně další holky, co se dostanou do podobné situace?
Petra se zachovala dobře. V onen kritický večer kamarádce jasně řekla, že nemá s ničím počítat. A dlouhodobě pak Janě také pomohla. Je-li člověk do někoho neopětovaně zamilován, platí přesně to, co říká Petra, totiž že „sejde z očí, sejde z mysli“. Pokud toho zamilovaný člověk není schopen sám, je dobré, když ukončení kontaktů nastane z druhé strany.

Jakou radu byste měla pro Janu?
Jana mohla v rámci svého zamilování zaměnit Petřinu přátelskou náklonnost za opětování erotického citu. Tak to prostě zkusila. :-) Věřím, že se obě dívky ještě v budoucnu mohou setkat jako dobré kamarádky nebo alespoň známé.

Důležité! Pokud cítíš, že bys mohla být homosexuální, akceptuj to. Homosexualita totiž není ani nemoc, ani žádný zločin a také vůbec nic výjimečného, je to jen jiná forma lásky.